Historie plemene
Historie:
Název samojed je odvozen od jména kmenů Samojedů v severním Rusku a na Sibiři. V jižních částech této oblasti používali Samojedové bílé, černé a hnědé vícebarevné psy při pastvě sobů; v severních částech byli tito psi čistě bílí, s vlídnou povahou a užívali se také jako lovečtí a saňoví psi. Psi samojedi žili v blízkosti svých majitelů,
spali s nimi v jejich obydlích a pomáhali tato obydlí vyhřívat. Britský zoolog Ernest Kilburn Scott strávil v roce 1889 u samojedských kmenů tři měsíce. Při návratu do Anglie si s sebou přivezl hnědé štěně, psa se jménem „Sabarka“. Později si dovezl krémově zbarvenou fenu jménem „Whitey Pečora“ ze západní oblasti Uralu a sněhobílého psa „Musti“ ze Sibiře. Tito psi a další přivezení jinými výzkumníky se stali základem chovu západního typu samojeda. První standard byl sepsán v Anglii v roce 1909.
Zdroj: https://hobby.idnes.cz/samojed-crv-/atlas-psu.aspx?c=A080715_134933_atlas-psu_tyn
Historie:
Název samojed je odvozen od jména kmenů Samojedů v severním Rusku a na Sibiři. V jižních částech této oblasti používali Samojedové bílé, černé a hnědé vícebarevné psy při pastvě sobů; v severních částech byli tito psi čistě bílí, s vlídnou povahou a užívali se také jako lovečtí a saňoví psi. Psi samojedi žili v blízkosti svých majitelů,
spali s nimi v jejich obydlích a pomáhali tato obydlí vyhřívat. Britský zoolog Ernest Kilburn Scott strávil v roce 1889 u samojedských kmenů tři měsíce. Při návratu do Anglie si s sebou přivezl hnědé štěně, psa se jménem „Sabarka“. Později si dovezl krémově zbarvenou fenu jménem „Whitey Pečora“ ze západní oblasti Uralu a sněhobílého psa „Musti“ ze Sibiře. Tito psi a další přivezení jinými výzkumníky se stali základem chovu západního typu samojeda. První standard byl sepsán v Anglii v roce 1909.
Zdroj: https://hobby.idnes.cz/samojed-crv-/atlas-psu.aspx?c=A080715_134933_atlas-psu_tyn
Historie:
Název samojed je odvozen od jména kmenů Samojedů v severním Rusku a na Sibiři. V jižních částech této oblasti používali Samojedové bílé, černé a hnědé vícebarevné psy při pastvě sobů; v severních částech byli tito psi čistě bílí, s vlídnou povahou a užívali se také jako lovečtí a saňoví psi. Psi samojedi žili v blízkosti svých majitelů,
spali s nimi v jejich obydlích a pomáhali tato obydlí vyhřívat. Britský zoolog Ernest Kilburn Scott strávil v roce 1889 u samojedských kmenů tři měsíce. Při návratu do Anglie si s sebou přivezl hnědé štěně, psa se jménem „Sabarka“. Později si dovezl krémově zbarvenou fenu jménem „Whitey Pečora“ ze západní oblasti Uralu a sněhobílého psa „Musti“ ze Sibiře. Tito psi a další přivezení jinými výzkumníky se stali základem chovu západního typu samojeda. První standard byl sepsán v Anglii v roce 1909.
Zdroj: https://hobby.idnes.cz/samojed-crv-/atlas-psu.aspx?c=A080715_134933_atlas-psu_tyn
Historie:
Název samojed je odvozen od jména kmenů Samojedů v severním Rusku a na Sibiři. V jižních částech této oblasti používali Samojedové bílé, černé a hnědé vícebarevné psy při pastvě sobů; v severních částech byli tito psi čistě bílí, s vlídnou povahou a užívali se také jako lovečtí a saňoví psi. Psi samojedi žili v blízkosti svých majitelů,
spali s nimi v jejich obydlích a pomáhali tato obydlí vyhřívat. Britský zoolog Ernest Kilburn Scott strávil v roce 1889 u samojedských kmenů tři měsíce. Při návratu do Anglie si s sebou přivezl hnědé štěně, psa se jménem „Sabarka“. Později si dovezl krémově zbarvenou fenu jménem „Whitey Pečora“ ze západní oblasti Uralu a sněhobílého psa „Musti“ ze Sibiře. Tito psi a další přivezení jinými výzkumníky se stali základem chovu západního typu samojeda. První standard byl sepsán v Anglii v roce 1909.
Zdroj: https://hobby.idnes.cz/samojed-crv-/atlas-psu.aspx?c=A080715_134933_atlas-psu_tyn
Historie:
Název samojed je odvozen od jména kmenů Samojedů v severním Rusku a na Sibiři. V jižních částech této oblasti používali Samojedové bílé, černé a hnědé vícebarevné psy při pastvě sobů; v severních částech byli tito psi čistě bílí, s vlídnou povahou a užívali se také jako lovečtí a saňoví psi. Psi samojedi žili v blízkosti svých majitelů,
spali s nimi v jejich obydlích a pomáhali tato obydlí vyhřívat. Britský zoolog Ernest Kilburn Scott strávil v roce 1889 u samojedských kmenů tři měsíce. Při návratu do Anglie si s sebou přivezl hnědé štěně, psa se jménem „Sabarka“. Později si dovezl krémově zbarvenou fenu jménem „Whitey Pečora“ ze západní oblasti Uralu a sněhobílého psa „Musti“ ze Sibiře. Tito psi a další přivezení jinými výzkumníky se stali základem chovu západního typu samojeda. První standard byl sepsán v Anglii v roce 1909.
Zdroj: https://hobby.idnes.cz/samojed-crv-/atlas-psu.aspx?c=A080715_134933_atlas-psu_tyn
Název samojed je odvozen od kmenů Samojedů v severním Rusku a na Sibiři.V jižních částech této oblasti používali Samojedové bílé,černé a hnědé vícebarevné psy při pastvě sobů,v severních částech byli tito psi čistě bílí s vlídnou povahou a užívali se také jako lovečtí a saňoví psi.Psi Samojedi žili v blízkosti svých majitelů,spali s nimi v jejich obydlích a pomáhali tato obydlí vyhřívat.Britský zoolog Ernest Kilburn Scott strávil v roce 1889 u samojedských kmenů tři měsíce.Při návratu do Anglie si s sebou přivezl hnědé štěněpsa se jménem "Sabarka".Později si dovezl krémově zbarvenou fenu "Whitney Pečora" ze západní oblasti Uralu a sněhobílého psa "Musti" ze Sibiře.Tito psi a další přivezení jinými průzkumníky se stali základem chovu západního typu samojeda.První standard byl sepsán v Anglii v roce 1909.
Samojedští psi - ne vždy čistokrevní - se zúčastňovali mnohých expedic do Arktidy a Antarktidy. Tehdy se o nich psalo, že tažní psi sice pracují pro člověka, ale samojedi pracují s člověkem. To mělo prvořadý význam na douhých a nebezpečných cestách. Vysvětluje to i jejich velkou oblíbenost u cestovatelů a objevitelů.Je pravda, že samojedský pes není v zápřahu tak silný jako aljašský malamut, ani tak rychlý jako sibiřský husky, ale mezi jeho vzácné charakterové vlastnosti patří pracovitost, bezpodmínečná věrnost a vytrvalost. Jako všichni tažní psi vyniká odvahou a inteligencí, ale na rozdíl od ostatních, kteří jsou známí svou nezávislostí, je typický i přítulností a potřebou neustálého kontaktu s lidmi. Existuje mnoho nádherných a dojemných příběhů z přelomu 19. a 20. století o věrnosti a oddanosti samojedských psů vyprávěných cestovateli, kteří s nimi prožili mnoho dobrodružství. Jsou tak krásné, až nás překvapí hloubka citů těchto drsných lidí, zvyklých bojovat jen o holý život v nehostinné krajině. A přece si je samojedi dokázali získat.
Když se samojed - velký bílý usměvavý pes - dostal do Evropy, velmi rychle se stal populárním a následně vypukla "samojedská horečka" i v USA. Tak se samojed stal prvním uznaným tažným plemenem na západě.
CESTOVATELÉ
Nansen
V roce 1893 se vydal norský cestovatel dr. Fridtjof Nansen na cestu za nalezením severního pólu. Byla to strastiplná cesta, ale v jeho písemných záznamech najdeme mnoho pochvalných slov věnovaných jeho psům. Mnoho jich sice během cesty zahynulo, ale někteří se přece jen dostali do Norska.
Jackson
Jestliže Nansen představil samojedy západnímu světu, potom to byl Frederik Jackson, kdo přivezl první samojedy do Anglie. Využil je při prozkoumání Země Fr. Josefa (skupina ostrovů patřících Rusku), doma potom jednoho z nich - psa jménem Jaco - představil královně Alexandře. Předvedl je také manželům Kilburn-Scottovým, kteří se pak stali zakladateli chovu samojedů v Anglii. Sám Jackson se stal prvním prezidentem Asociace samojedů v Anglii.
Amundsen
Historie plemene samojed by nebyla kompletní bez norského cestovatele Roalda Amundsena, který 14.12.1911 jako první člověk stanul na jižním pólu. Pomohlo mu v tom spřežení samojedů vedené fenkou jménem Etah. Jak byl Amundsen prvním člověkem, který položil nohu na jižní pól, tak Etah byla prvním psem, který tam položil tlapku.
Informace CHS Yoshi & us
