Krytí - aneb jak to celé bylo
Pátek 13.1.2012,byť pro někoho den různých nehod a nepříjemností...pro mě ten nejkrásnější den.Vždyť přijede má vyvolená slečna.Už se na ni moc těším.Panička měla obavy,jak to celé zvládnu.....přece je to poprvé,ale já měl plnou hlavu Anabelky.Ve 13h.jsme se vydali na nádraží.Chvíli jsme čekali než vlak přijede,byl jsem nervózní,stále jsem pobíhal,poštěkával,vyhlížel.Konečně zahlásili vytoužený vlak a v zápětí jsem ho uviděl .Vystupovalo hodně lidí,měl jsem co dělat,abych vše stíhal sledovat.....a pak.....jsem ji uviděl !!!Byla to ona - moje Anabelka,seskočila ze schodů,za ní vystoupili její páníčci.Hned jsem se rozštěkal.....to aby mě našla a ona mi odpověděla.Rozběhli jsme se k sobě,naši páníčci nás měli co držet.Tolik radosti!Po vzájemném uvítání našem i páníčků,jsem všechny zavedl na náš cvičáček.Nikdo tam nebyl a tak jsme si mohli zaběhat i pohrát.Potom,když jsme si pohráli,jsme oba dospěli k tomu,že bychom mohli zkusit i krytí.Po zhruba 10ti minutách jsem Anabelku okouzlil,a šel jsem na věc.Vše se podařilo jak mělo,až na menší problém,ale páníčci pomohli,a vše bylo jak má.To víte,byli jsme oba nezkušení :-).Pak jsme si ještě chvíli pohráli,páníčci sbalili věci a zamířili k hotelu,kde se ubytovali.Před hotelem se páníčci domluvili co podnikneme další den a rozloučili jsme se.Cestou domů jsem odcházel plný dojmů,šťastný že je tu Anabelka.Když jsme přišli domů,nabaštil jsem se a s myšlenkami na Belku jsem usnul.Copak asi teď dělá?Stýská se jí jako mě?Kdo ví...
Druhý den,jakmile panička řekla,že jdem za Anabelkou,jsem se nedočkavě motal u dveří a štěkotem jsem pobízel paničku k rychlejšímu oblékání.Už od domu jsem ji táhnul,nemohl jsem se dočkat,až ji zase uvidím.Konečně přicházíme k hotelu....chvilka čekání....koukal jsem chvíli ke dveřím,chvíli do oken - kdepak jsi?Pak se otevřeli dveře a Anabelka s páníčky byla tu.Hned jsem ji přivítal,olízal přesněji zkontroloval a vydali jsme se na výlet na Alexandrovu rozhlednu.Anabelka s páníčkem přede mnou,já s paničkami za nimi.Stále jsem kontroloval vše co mělo s Belkou něco společného,a přeznačkovával až do prázdna :-D.Ať ostatní hafani vidí,že je to jen moje holka :-).Na rozhledně bylo krásně,pravda,poněkud hodně větrno ale nám to vůbec nevadilo,naopak,my zimu rádi.Pak když jsme scházeli dolů,jsme se zastavili u pomníku lesníkům.Tam o kousek dál,byl za kládami menší palouk,kde nám páníci přivázali stopovací šňůry a my mohli opět krýt.Tentokrát jsme to už zvládli jako profíci.Pak už jsme šli pomalu k domovu.Páníci od Belky přijali pozvání na obídek a já byl šťastný že můžu Anabelce ukázat své "území".Po příchodu domů jsem se řídil příslovím Co je mé,je i tvé.Pili jsme zároveň z jedné misky,jedli granulky i pamlsky.Páníci pojedli,vyplnili krycí listy,povídali si.....přál jsem si,aby to tak bylo pořád,ale přišel čas návratu do hotelu.Tak jsem vzal paničku a Anabelku i páníky doprovodil.
Vše ale jednou končí....nastal poslední den.Ve 12.30h jsem měl sraz s Anabelkou na nádraží.Do odjezdu byl ještě čas,a tak jsme šli ještě na menší procházku.Naposledy jsem Belku překryl.Vyrušil nás jeden agresivní Setr,ačkoliv jeho pán věděl o co se pokoušíme,měl psa na volno.Začal po mě vyjíždět,štěkat,já ale Belinku nedal.Pes pak naznal že z toho nic nebude a šel k pánovi.Pak když už byl klid jsme mohli nakrýt,a pak šli zpět k nádraží.Po chvíli přijel vlak moje kráska i s páníky nastoupila.....a postupně mi mizela z dohledu.Ještě teď ji vidím jak na mě kouká za oknem a páníčci mávají.....bylo mi smutno,stýskalo se.Ale pokud se vše podaří,narodí se mi dětičky,smím se za nimi přijet podívat....zase uvidím tu svoji holku :-)Tak pevně doufám,že to vyjde :-)
